Amen

5. 11. 2017 16:22
Rubrika: Recenze

Irena Mondeková: Amen

Irena Mondeková píše prózu i poezii. Na literárním serveru Písmák publikuje pod nickem Gora. Minipovídka Amen je jednou z jejích prvních próz, a protože se dotýká i náboženského života, tak i samotnou autorku by zajímal názor křesťanské komunity. Předkládám ji proto pozornosti zde na tomto komunitnímu blogu.                                                                                                                              Jan Gogin Tomášek

 

Poloprázdný kostelík v malé vesnici. V prostoru dřevěné zpovědnice čeká mladá žena. Za hustou mřížkou okýnka se objevila tvář kněze. Pátravý zrak utkvěl na jejím skloněném obličeji.

„Dlouho jsi nebyla u svaté zpovědi. Znám tě podle vidění, dcero.“

„Nejsem věřící, přesto jsem se na přání manžela vdávala v kostele. Je tomu pět let. Do kostela jdu zřídkakdy.“

„Vzpomínám. Pokračuj.“

„Líbila se mi vaše slova o vzájemné úctě a lásce. Muž i žena mají stejným dílem přispívat naplnění vztahu a budovat vhodné prostředí pro výchovu dětí, které se v lásce narodí,“ roztřásla se jí ramena tichým pláčem.

„Ano, je to svatá povinnost muže i ženy. Neplač a mluv dál.“

„Znáte přeci dlouhé roky celé příbuzenstvo mého muže, jsou tady každou neděli. Nejmladší měl být snad podle přání matky dokonce knězem, ale nakonec si to rozmyslel. Zjistila jsem záhy po svatbě, že muži v téhle rodině mají velký problém s alkoholem. Jan se týden po ženitbě začal pomalu denně po práci opíjet, a věru se po příchodu z hospody nechová jako křesťan!“

„Vím. Ale co já bych mohl v této věci udělat? Jejich rodina je základem zdejší malé farnosti, chlapci odmala ministrují už několik generací…“

„Snad kdybyste s manželem mohl při vhodné příležitosti promluvit, třeba u zpovědi se ho na ten problém zeptat. Vás si tady všichni váží, možná by to pomohlo. Jsem zoufalá, tak se nedá žít…“

„Dcero, před kostelem ti dám povzbuzující obrázek, a teď se pomodli desetkrát Zdrávas, musím jít, začíná mše svatá, amen, bůh s tebou,“ udělal ve vzduchu symbolický křížek a odešel.

Po mši se věřící shromáždili na plácku před kostelem. Velebníček si s každým potřásl rukou. Když došel k ženě, se kterou mluvil ve zpovědnici, sáhnul do kapsy. Do dlaně jí vtisknul malou kartičku. Rozloučili se, nasedl do auta a jel na další mši do vedlejší vesnice.

„Ruku“, zasyčel zlobně Jan na svoji ženu. Vyndala tedy z kapsy zimníku ruku a on ji vlekl za sebou vesnicí domů.

V předsíni, kdy Jan již v kuchyni otevíral láhev piva, zašátrala po ceduličce od faráře.

Na kousku tvrdého kartonu byl z jedné strany obrázek Panny Marie. Z druhé strany říkanka:

Každá růže má své trní,

každý člověk má svůj kříž.

Trpělivost bolest mírní,

ulehčuje každou tíž.

 

Dala obrázek zpět do kabátu a vešla do kuchyně.

 

Tolik tedy minipovídka Amen. Už proto, že ji mám zařazenou v rubrice "recenze", měl bych připsat pár slov. Nebudu ji hodnotit z hlediska obsahu - ten sama autorka označila jako mírně kontroverzní, tak jak je už kontrovrzní samotné téma: tedy víra versus alkohol. Snad tedy něco málo k této povídce jakožto literárnímu dílu... Dle mého názoru docela povedená momentka ze života, sympaticky zakončená formou krátké básně. Na druhou stranu na mě text působí spíše jako úvodník k nějakému delšímu dílu. Možná čtenář zůstane poněkud napjatý, jak se to v dotyčné rodině vyvíjelo dál...                                                                                                                                                                                             Jan Gogin Tomášek

Zobrazeno 236×

Komentáře

Napsat komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio